Saša jede do školy
Jak Sašu vychováváme? Neustále ho něco učíme a vystavujeme ho podnětům. Nezajímá nás klasická výchova, její výsledky jsou nedostatečné - vzhledem k tomu jak naše tělo funguje. Hlavní je podstata vývoje lidského mozku. Musí se začít ihned - nečekat na nějakou "správnou" dobu, je to přesně obráceně: lidský mozek se vyvíjí zejména do tří čtyř let věku. Jednoduše pokud ten mrňavý mozeček do tří let namáháte, tak ho můžete upgradovat na vyšší úroveň. A to i když vám není geneticky dáno. Chce to množství podnětů, chce to nutit dítě samostatně řešit úlohy a motivovat ho k učení. Chce to hodně času rodičů a lidí okolo nich. Pokud se ale cestuje, je vše o několik řádů jednodušší - jste stále spolu, podněty se jen hrnou a samy o sobě mozek nutí se učit/chápat. Obzvláště pokud na dětský mozek útočí hned několik kultur a je nucen se učit třeba i pět jazyků najednou. Pak se neurony propojují úplně jinak, něž když je dítě doma a navíc ještě sociálně izolované. Jednoduše když naučíte dítě několik jazyků, tak neumí jen ty jazyky, ale díky propojenosti neuronů ho posunete a najednou zjistíte, že se to projeví úplně jinde. Mozek sám díky rozvinutosti násobí svoje schopnosti. Protože cestujeme, tak to vidíme i u dětí, které prostě neměly dáno a jsou různě postižené.
Rozhodli jsme se ukázat jaké následky naše cestovatelská výchova má. Sašovi jsou tři roky a 4 měsíce (tzn. vyrovnal se mu počet zemí kde byl s jeho věkem v měsících). Co Saša umí, jak a kdy se to naučil:
- do pěti uměl počítat již v 16 měsících, kdy ještě neuměl ani pořádně mluvit, dnes umí do dvaceti a umí sčítat a odečítat do deseti. Čísla zná všechna
- orientuje se v čase od zhruba dvou let, dnes zná dny v týdnu, chápe celý den a i kratší časové úseky, umí se orientovat v časové ose
- zná celou abecedu a začíná skládat slova. Učit jsme ho začali ve zhruba 30 měsících. Umí i mnoho čínských znaků
- mluví 4 jazyky, nyní ztrácí mandarínštinu a kantonštinu, protože není v kontaku s rodilými mluvčími od února. Je to ale nepodstatné - i kdyby ty dva jazyky úplně zapomněl, stejně se mu díky namáhání mozku jinak propojily neurony
- prostor a jeho chápání? Saša vás fakticky a bezpečně může provázet už sám. Velice přesně chápe kde je a kam jdeme. Chápe i mapu a spojitost s fyzickým prostředím. Když jdeme podle mapy ví co bude (zná prostě označování v mapách - třeba řeka, bažina, most, silnice, pěšina, budova atd.atd.). Umí podle mapy najít místo kam jdeme, my ho na to ale speciálně a bez ustání trénujeme - kdyby se nám něco stalo. Výsledek je, že si umí použít mapové aplikace v telefonu a zjistit kam potřebuje jít a také tam dojde. Učíme ho jak přežít a postarat se o sebe a případně nám i sehnat pomoc
- sociální dovednosti jsou na úrovni o které se mnohým dospělým může jen zdát
- to, že se umí oblékat, zapásat se v autě, že nemá plenky od cca 15-18 měsíců a stovky podobných věcí, se nedá dost dobře vše vysvětlit, ale základně by mělo stačit k pochopení všem, že to jak Sašu vychováváme ma rozsáhlé následky
- extra + ve videu vidíte, jak se Saša umí poprat s naprosto neznámými věcmi - konkrétně harmonika, to ji má poprvé v životě v ruce a k našemu překvapení na ní hned něco zahrál
- vše výše zmíněné je těžko představitelné, ale všichni ti kdo Sašu měli poznat blíže, ví o čem mluvíme a také by měli potíže vám to vysvětlit
Jednoznačně z toho vyplývá, že je nutné děti vzdělávat prakticky od narození - hned je vystavovat podnětům! Učit je čím více jazyků je možné, tím lépe, samozřemě s rodilými mluvčími (Saša má přízvuk k nerozeznání s rodilými mluvčími, kdežto my přízvuk máme a nikdy se "nenaučíme" ten správný). Vystavovat je různým fyzikálním a kulturním vlivům. Neustále jim tvořit výzvy a nehledět na nějaké časové rámce, nesrovnávat se, prostě postupovat jako po schodech a tvořit neustále výzvy.
Je jasné, že už od Sašovo útlého věku narážíme na předsudky a uspořádání společnosti. Konkrétně na vzdělávací systém. Ten má tendenci děti rozdělovat podle věku a je to boj dělat něco proti systému. Saša chodí do školek, tam kde zrovna jsme, ale vždy jsme ho dávali se staršími dětmi - protože ty ho něco učily. Jaký smysl pro něj nyní bude mít být s dětmi stejného věku? Být ve školce v pěti letech bude pro něj promarněný rok. Budeme samozřejmě hledat cesty jak ho rozvíjet dál a určitě je nalezneme. Protože kdo hledá najde :)
Nejdůležitější je jít s našimi zkušenostmi ven - děti jsou naše budoucnost :) Čím lépe budou mít rozvinutý mozek, tím jednodušší život budou mít a společnost jako celek z toho bude profitovat!
